Poetika prostoru

 

Název výstavy jsme si s Tomášem Knoflíčkem vypůjčili z knihy Gastona Bachelarda Poetika prostoru[1] (La Poétique de l´Espace, 1957), která je přesvědčivou výpravou do hlubin významů prostoru. Dům či prostor je pro něho typickým fenomenologickým objektem, kde se „ztělesňuje a zosobňuje“ osobní zkušenost skrze poetickou nadvládu. Jeho koncept „topoanalýzy“ se opírá o systematické psychologické zkoumání prostorů našich životů. Dům, nejintimnější ze všech prostorů, je ochráncem denního snění a proto je pro Bachelarda pochopení domu či jednotlivých prostorů i způsobem, jak pochopit lidskou duši. V této fenomenologické nadsázce můžeme spatřit důsledné konstatování: Obraz předchází vědomé myšlení.

 

Výstava pěti studentů FU OU ateliéru Malby II je nahlédnutím do způsobu, jak je téma prostoru stále variabilním a otevřeným problémem. Mohli bychom říct, že jde o rozšířené pole významů – v rovině médií a obsahu. Všichni autoři jsou si plně vědomi těchto vztahů. Jejich postupy jsou silně individuální, plné otázek a imaginací. Citlivě reagují na problematiku postkonceptuálních strategií. Vystavujícím autorům nelze upřít zásadní emoční vklad, který není kalkulem či vyumělkovaným sdělením, ale upřímnou výpovědí. Všichni jsou bez výjimky ukotveni v osobním názoru na problematiku výtvarného díla.

 

Klára Vincourová se důsledně drží média malby. Její malby interiérů jsou systematickým i psychologickým zkoumáním prostorů jejího intimního života.  Vědomě či ne, odkrývá psychoanalytickou metodou své vlastní „Já“. Její obrazy interiérů jsou mnohdy přesvětleny, jsou valérově nekompaktní. Vyznávají ostrost a radikalitu světla a stínu. Vše spěje k otevření vlastních regresivních pocitů. Jsou to díla, která postrádají melancholií, jsou čitelná ale i velmi tajemná. Toto tajemství je skryto za obrazem, za divadelní oponou.

 

František Kowolowski

17. 8. 2015